Atmosféra v týmu je uvolněná, pochvaluje si náladu u českých skokanů přední fyzioterapeut Kryštof Kuba
Kryštof Kuba přišel k českému skokanskému týmu začátkem letní sezóny. Pohodář, který nezkazí žádnou legraci, a profesionál, jak má být. Může se pyšnit doktorátem z Karlovy univerzity a pod rukama mu prošla už pěkná řada známých sportovců. Přesto nikdy neztrácí dobrou náladu a úsměv na tváři.
1) Jaká je tvoje kvalifikace, co jsi vystudoval?
Vystudoval jsem magisterský obor fyzioterapie na Univerzitě Karlově. Tam jsem následně udělal i rigorózní zkoušku, a tím jsem si získal titul PhDr. Nicméně osvědčení, resp. kvalifikaci pro samostatnou činnost v oblasti fyzioterapie, jsem dostal na základě praxe až rok po dokončení studia.
2) Je práce fyzioterapeuta náročná, co tě na ní nejvíce baví?
Myslím, že žádná práce, která člověka baví, není náročná. Ale je pravda, že když jsem třeba 8 hodin denně na ambulanci a poslouchám, jak každého něco bolí a na všechno si stěžuje, pak to bývá těžší. Nicméně to je vyváženo pocitem, kdy člověku bolest odstraníte a on odchází bez problémů a spokojený.
3) Jak vypadá tvůj den se skokany?
To je poměrně různé. Záleží na tom, jestli ten den přejíždíme z místa na místo, jestli jdeme na trénink nebo je zrovna závod. V zásadě ale dopoledne asistuji u tréninku, odpoledne, když je závod, tak čekám u dopadu a sbírám tam přeživší (úsměv), večer pak kluci chodí ke mně na regeneraci a mobilizace.
4) Jak hodnotíš atmosféru a náladu u českého týmu?
Atmosféra je uvolněná a bez větších sporů. Samozřejmě se občas problémy objeví, ale to jsou věci, které se rychle vyřeší a jde se dál.
5) Kromě toho, že jsi dobrý fyzioterapeut, pochvalují si tě skokané jako výborného řidiče, neminul jsi se povoláním?
Nevím, jak moc si mě pochvalují, protože mi do řízení pořád mluví, ale i díky různým vtipům je pak lepší nálada v týmu, takže s tím nemám problém. Povolání už měnit asi nehodlám, v dětství jsem sice chtěl být řidič sněžné rolby, ale to mě už pustilo.
6) Skákal jsi někdy na lyžích nebo preferuješ jiné sporty?
Skákal jsem maximálně na sjezdových lyžích, protože mám zimní sporty rád. Ale ke skokům jsem se nikdy nedostal. Premiéru si nechávám na březen, kdy mi trenér Jarda Šimek prý zajistí cvičný skok v Lomnici nad Popelkou. Dřív to ale nemám povolené, protože se pravděpodobně zraním a nemohl bych odjet zbytek sezóny (úsměv).
7) Pod tvýma rukama prošli i jiní sportovci, můžeš nějaké zmínit?
Problematice sportovní fyzioterapie jsem se snažil věnovat už během studia. Takže jsem v té době brigádničil a pomáhal na soukromé klinice, kde se přední sportovci pohybovali. Poté jsem tam začal i pracovat. Za 5 let jsem měl pod rukama dost předních českých hokejistů, fotbalistů, tenistů, běžců atd. V poslední době jsem pomáhal například při léčbě Zuzky Hejnové. Absolvoval jsem soustředění s českým snowboardcrossovým týmem a starám se o dvě české alpské lyžařky. V dubnu pak jedu s reprezentací na deaflympiádu do Ruska.
8) S čím se na tebe sportovci nejčastěji obracejí?
Nejčastěji chtějí samozřejmě namasírovat, což je pochopitelné, když máte v setině sekundy trefit odraz v rychlosti 90 km/h, chcete být co nejvíce v pohodě psychické i fyzické. Kromě toho děláme ale i různá kompenzační posilovací cvičení a uvolňování měkkých tkání nebo mobilizace zablokovaných či pohmožděných kloubů. Nedávno jeden z kluků ráno přiběhl, že má infarkt. Bolelo ho u srdce, v noci se budil a nemohl se nadechnout. Za pár hodin měl jít skákat. Když jsme ale odblokovali 4. žebro vlevo, bylo po infarktu, plný nádech a byl zpátky, skok se nakonec povedl.
9) Dá se skloubit tato náročná práce s rodinným životem?
Vidím u ostatních v týmu, že se to zvládnout dá. Každopádně já se snažím hodně cestovat i v době, kdy s týmem nejsem, proto bych to měl s rodinným životem asi ještě trochu těžší. Přítelkyni nyní nemám, takže tuto otázku moc neřeším. Až to bude aktuální, doufám, že to jednou nebude problém.
MT
Fotogalerie
