„Všichni jedou na olympiádu pro medaili, jenže ty placky budou vždycky jenom tři,“ ví těsně před odletem do Soči skokan na lyžích Jakub Janda

„Všichni jedou na olympiádu pro medaili, jenže ty placky budou vždycky jenom tři,“ ví těsně před odletem do Soči skokan na lyžích Jakub Janda

9 min 42 s

Premiéru pod pěti kruhy si odbyl už před dvanácti lety v Salt Lake City a na svou čtvrtou olympiádu vyráží Jakub Janda v roli zkušeného mazáka. Přesto si myslí, že ho v ruském Soči ještě má co překvapit.


Může to být obrovské množství věcí, nejdiskutovanější je samozřejmě bezpečnost. Dva dny před tím, než se na internetu objevily zprávy o hrozících teroristických útocích, jsem se o tom bavil s jedním sportovním komentátorem a říkal si, že nám nic nehrozí. A pak se s těmi zprávami roztrhl pytel, tak nevím, jak se k tomu postavit. Přiznávám, že se těchto věcí dost bojím. Je to extremismus a totální nesmysl,“ myslí si Jakub Janda.

 

Bezpečnost bude na prvním místě, což vám, sportovcům, přinese i dost komplikací..

 

To je pravda, samozřejmě nás čeká hodně kontrol. Ty já vůbec nemám rád, protože jsem z toho strašně nervózní. Vadí mi i takové to běžné skenování na letišti, takže pro mě to v Rusku opravdu bude o nervy.

 

Mohou tě vůbec ještě něčím překvapit samotné olympijské závody? Přeci jen, i s týmovými soutěžemi máš za sebou už devět startů.

 

Tam už asi žádné překvapení nebude, jsou to klasické závody jako každé jiné. Prostě se rozcvičíš, přijdeš na můstek a skočíš. A pak jedeš zase zpátky.

 

A jak bys musel skočit, abys jel zpátky spokojený?

 

Říkal jsem to už před minulými olympiádami a to stejné řeknu i teď. Všichni tam jedou pro medaili. Stejně jako tam někdo musí vyhrát, musí být někdo taky poslední a ty placky jsou vždycky jen pro tři nejšťastnější. Proto vyhlašovat, že tam jedu vyhrát, se mi jeví jako holý nesmysl, i když v tom našem sportu je možné všechno. Já tam jedu s tím, že chci předvést dobré skoky a když se mi to povede, může být hodně dobrý i ten výsledek (smích).

 

S jakou formou do Ruska odlétáš?

 

Samozřejmě, že po té loňské tragické sezóně je letos nálada mnohem lepší. Výsledky šly trochu nahoru, i když po létě asi všichni čekali daleko víc. Sezóna je jako na houpačce, jednou to vyjde, podruhé ne, ale věřím, že se to stabilizuje. Pořád se biju s nájezdovou pozicí, pak zase s přesností odrazu. Celý život jsem měl pozdní odrazy, teď zase dělám brzáky a to je pro ten skok docela špatné.

 

Přesto působíš celkem spokojeným dojmem. Odkládají se tedy myšlenky na konec kariéry?

 

Do téhle sezóny jsem vstupoval s tím, že bude rozhodně mojí poslední. Jenže věci se pro mě najednou vyvíjí úplně jinak, až jsem z toho překvapený. Ale víc prozrazovat zatím nebudu. Končit jsem chtěl vlastně už před dvěma lety, objevila se ale spousta názorů, že bych měl vydržet do olympiády. Vydržel jsem a povedlo se mi kvalifikovat, což je pro mě velice důležité. Co bude dál, zatím nevím, na rozhodování je ještě dost času. Víc budu vědět po mistrovství světa v Harrachově.

 

Mezi českými olympioniky patříš k těm nejzkušenějším, zároveň před tebou může být ještě spousta sezón. Téměř dvaačtyřicetiletý Japonec Noriaki Kasai, který se v letošní sezóně už devětkrát vešel do nejlepší pětky, je toho jasným důkazem. Co takhle vydržet ještě do příští olympiády?

 

To je ale hrozně daleko! Představa úplně neskutečná. Je ale pravda, že Nori ty hranice posunul úplně někam jinam. Mně bude na jaře šestatřicet a už se na to taky dívám jinak. Nejsem dvacetiletý ucho, které dokázalo zregenerovat za jeden den. Už jsem vážně unavený, v Zakopaném jsem kvůli tomu vynechal i družstva. Nori prohlásil, že bude skákat, dokud ho to bude bavit, počítám, že to bude minimálně do padesáti. To bych před sebou měl ještě nějakých čtrnáct sezón? Tak to už fakt ne (smích)!

 

Máš nějaký sen, který si hodláš po odchodu do skokanského důchodu splnit?

 

Mám. Chtěl bych dodělat vysokou školu. Studoval jsem Management sportu a trenérství na Univerzitě Palackého, bohužel jsem nedal jednu zkoušku, tak jsem skončil. Pokusím se ale přihlásit znovu, protože nechci zahodit dva splněné roky, chybí mi vlastně už jen jeden a pokud zvolím stejný obor, měli by mi všechny zkoušky uznat. Časová tíseň je u sportovců opravdu kritická, ale já to prostě dodělám. A pak třeba půjdu i dál.

 

 

Nejdřív ale Jakuba Jandu čeká důležitá zkouška v Soči. Kvalifikace prvního individuálního závodu je na programu už v sobotu.

 

ŠS

 

 

 

 

 

 

 

 

 



Pomoc Ukrajině