„Být šestý na mistrovství světa je něco neskutečného, ale taky už vím, že na světě není jen sport,“ říká po životním úspěchu skokan na lyžích Roman Koudelka

„Být šestý na mistrovství světa je něco neskutečného, ale taky už vím, že na světě není jen sport,“ říká po životním úspěchu skokan na lyžích Roman Koudelka

10 min 45 s

Finálová kola harrachovského Mistrovství světa v letech na lyžích zhatil silný vítr, a tak platí výsledky z páteční první poloviny závodu. Český skokan Roman Koudelka tak zůstal s konečnou platností šestý a připsal si jeden z nejlepších výsledků v kariéře. Titul mistra světa si z Harrachova veze Němec Severin Freund.


Romane, po první půlce závodu jste říkal, že by vám vzhledem k průběžnému šestému místu ani nevadilo, kdyby se v sobotu neskákalo. .

Jsem rád, že to nikam nehnali a že se to v poklidu ukončilo. S tou variatnou, že se nebude skákat, jsem počítal tak od pěti hodin. V půl šesté jsem se jel podívat nahoru na můstek a přesvědčil se, že kdyby to rozjeli, byla by to tak trochu sebevražda. Opravdu tam foukalo a nebylo vůbec jasné, z jaké strany a jak velký poryv větru přijde.

Přesto jury krátce před šestou rozhodla, že se skákat bude. Jak vám bylo?

To mě trochu vylekalo. Věděl jsem, že by to až ke mně asi nedošlo, ale kvůli těm podmínkám nahoře by pár lidí možná spadlo a odvezli by je. Pět nebo deset minut poté ale přišla informace, že se to zruší, takže jsem si říkal, že udělali dobře.

V neděli je na programu závod družstev. Bude se podle vás skákat?

Uvidíme. Může se to změnit, větru dešti se sice neporučí, ale může se stát, že tam bude pauza, vítr se zklidní a dojede se kolo.

Když jste se koncem prosince vracel po vleklých zdravotních problémech v Ga-Pa k závodění, napadlo by vás, že ve stejné sezóně budete šestý na mistrovství světa?

To kdyby mi tenkrát někdo řekl, asi bych ho praštil po hlavě (smích). Bylo nádherný být na pódiu, i když to byl ten nejnižší, šestý stupnínek. Pro mě to bylo strašně moc emocionální, strašně jsem si to užil, každou sekundu. Vím, čím jsem si prošel a byla pro mě velká odměna se tam postavit. A doufám, že ještě dostanu šanci bojovat i o lepší než šesté místo.

Zdravotně jste už úplně v pořádku?

Teď se doktorům snažím spíš vyhýbat. Doufám, že je hodně dlouho nebudu muset navštěvovat.

Napadá vás někdy, jaká ta sezóna mohla být, kdybyste si na podzim těmi problémy s krční páteří neprošel?

Takhle nepřemýšlím. Ta sezóna mohla být klidně horší, kdybych od začátku skákal. Já jsem hodně pobožný a říkám si, že pán Bůh asi chtěl, abych trochu přibrzdil a uvědomil si, že taky není jen sport, což se mu podařilo. Teď mě vrátil tam, kde jsem chtěl být.

Finále Světového poháru bude příští víkend hostit Planice. Právě tam vás začalo před startem sezóny zlobit zdraví. Vnímáte to tak, že kruh se uzavírá?

Já doufám, že to tak bude. Že to tam všechno skoknčí a zmizí. Jsem rád, že zima končí, dělo se kolem mě hodně věcí a jsem unavený, jako bych jel dvě sezóny v kuse. Odjedem s přítelkyní na lyže, dám si týden úplné volno a prostě vypnu.

Nejdřív ale pojedete do Planice. Jako favorit..

Je fakt, že sebevědomí mám velké. Je to třetí závod v řadě, kdy jsem byl v desítce, navíc na letech, to je neuvěřitelné. Pojedu si to tam užít, určitě se nebudu stresovat z výsledku. Dokázal jsem se vrátit a opravdu velké poděkování za to patří paní fyzioterapeutce Jordánkové z Vrchlabí, která mě dala do kupy a paní psychložce Sládečkové. Ta mi pomohla ty problémy překonat, na rčení „víra tvá tě uzdraví“ rozhodně něco bude. Bez ní bych tu taky nebyl.

 

Trenér David Jiroutek:

Nikdo by asi nebyl rád, kdyby se to mělo skákat za každou cenu. Včera jsme viděli jeden z nejlepších závodů téhle zimy. Druhé kolo bylo pro všechny hodně těžké, foukalo zezadu a k velkému propadu stačila strašně malá chyba. I tak to ale bylo jedno z nejlepších kol v téhle zimě, navíc na mamutím můstku a ještě k tomu v Harrachově. Byla by škoda jet v sobotu v takovém větru jedno kolo na risk s tím, že by se ze třiceti lidí namíchal guláš. Myslím, že spravedlivější výsledky jsou z pátku, protože byly udělány ve spravedlivějších podmínkách a výsledek je o to hodnotnější. Mamutí můstky jsou vždycky trochu risk. Stačí si vzpomenout na poslední světový šampionát ve Vikersundu, kde se lítalo ve všech možných podmínkách a stejně se to nedojelo. Vítěz vyšel ze dvou kol, hodně se tam míchal vítr. Tady to mistrovství světa v jednotlivcích bylo spravedlivější a ukázalo opravdovějšího vítěze než ve Vikersundu. A šesté místo Koudyho? Po celé té zimě super. Nejde říct, jestli bychom se ve druhé půlce závodu zlepšili nebo ne. Samozřejmě u piva bych třeba řekl, že je škoda, že se to zrušilo a že jsme mohli jít na medaili. Ale bez spekulací jsem s výsledkem nadmíru spokojený.

 

ŠS


foto: Ivana Roháčková, Dukla

 



Pomoc Ukrajině