Lexikon severské kombinace

Lexikon severské kombinace

16.01.2014

Severská kombinace je zimní lyžařský sport, ve kterém závodníci musejí umět kvalitně dvě disciplíny - skok na lyžích a běh na lyžích. Svou náročností vyvolává srovnání s atletickým desetibojem nebo moderním pětibojem.

DISCIPLÍNY                                                                                                                           

Nejčastěji je na programu Světového poháru individuální závod Gundersen - skládá se z jednoho skoku a běhu na lyžích volnou technikou na 10 km. Další oblíbenou disciplínou je sprint (skok a běh na 7,5 km). Pravidelně se jezdí také závod družstev (čtyřčlenná štafeta) – po skoku následuje běh na 4 x 5 km. Na zpestření bývají zařazovány také sprint hurikánovým způsobem (ztráty ve skoku jsou kromě vteřin ještě přepočteny na metry a poslední závodník běží nejdelší vzdálenost), týmový sprint (startují dvojice a oba účastníci se čtyřikrát vystřídají na okruhu dlouhé zhruba 1 km) či závod s hromadným startem (mass start), který začíná společným během, po němž následuje skok – premiéra byla na MS 2009 v Liberci).

 

HISTORII PSALI VIKINGOVÉ                                                                                

Kořeny severské kombinace (starší název je závod sdružený) sahají až 5 000 let do minulosti na sever Evropy do oblasti dnešního Norska. Samotná disciplína v této podobě vznikla také v Norsku v polovině 19. století a velmi rychle si získala značnou popularitu. Na pořadu olympijských her se poprvé objevila již při jejich zimní premiéře roku 1924 v Chamonix.

 

POSTUPNĚ UBÝVAJÍCÍ KILOMETRY                                                       

V pionýrských dobách severské kombinace se museli závodníci v běžecké části pořádně pochlapit. Ve stopě museli zdolat 18 km, navíc běh byl až do roku 1952 úvodní disciplínou, teprve po něm následoval skok – pořadí disciplín do dnešní podoby se otočilo až při olympijských hrách v Oslu 1952. V roce 1954 při MS ve Falunu se běžecká vzdálenost zkrátila na 15 km a od světového šampionátu 2009 v Liberci dokonce na 10 km. To vše zejména pro to, aby se průběh závodu pro diváky zatraktivnil.

 

SKOKANSKÉ PROMĚNY                                                                                   

V různých obdobích se měnil také počet soutěžních skoků i jejich hodnocení. V letech 1924-1936 závodník absolvoval dva skoky a oba se počítaly, v letech 1948-1992 už musel zvládnout tři skoky a nejlepší dva se započítávaly, v letech 1994-2006 se opět skákaly jen dva skoky a oba se započítávaly, od roku 2010 je na programu pouze jeden skok a ten se započítává.

 

METRY, BODY, VTEŘINY                                                                                     

V průběhu let doznal změn i přepočet bodů po skoku na časové odstupy před běžeckou částí a jejich hodnota se přitom stále snižuje – také kvůli větší dramatičnosti soutěží. V letech 1988-1992 se 1 bod po skoku rovnal 6,7 vteřinám ztráty na vítěze skokanské části, v roce 1994 se nepatrně snížil na 6,5 vteřiny a v roce 1998 na 6 vteřin. Poslední úpravy však byly ještě razantnější: v roce 2002 se hodnota 1 bodu ztráty rovnala 5 vteřinám a od roku 2006 dokonce jen 4 vteřinám.

 

PREMIÉRA PRO NORSKÉHO UNIVERZÁLA                                                  

Prvním olympijským vítězem v severské kombinaci se stal Nor Thorleif Haug, který však byl dokonalým lyžařským univerzálem se skvělou kondicí. V Chamonix 1924 získal ještě další dvě zlaté medaile v bězích na 18 a 50 km. Původně si vyskákal i bronzovou medaili na můstku, ale stalo se tak omylem při výpočtech výsledků – správně příslušela Američanu Andreasu Haugenovi. Mezinárodní olympijský výbor chybu napravil až v roce 1974. Norský reprezentant se však tohoto okamžiku nedožil, neboť podlehl zápalu plic v pouhých čtyřiceti letech.

 

WEHLING ZLATOU LEGENDOU                                                                         

Historie tohoto sportu zažila mnoho vynikajících sdruženářů, ale pouze jedinému ze všech se podařilo třikrát zvítězit na olympijských hrách. Dokázal to německý reprezentant Ulrich Wehling, jenž na hrách v Sapporu 1972, Innsbrucku 1976 a Lake Placid 1980 (a k tomu se stal i mistrem světa 1974 ve Falunu). A jak zněl vítězný recept bývalého závodníka Traktoru Oberwiesenthal a od roku 1992 sportovního ředitele pro severskou kombinaci FIS? „Často jsem v tréninku skákal pod psa, ale vždy jsem byl typem bojovníka. Můžete prohrát, ale nesmíte rezignovat a naopak musíte bojovat. Pro mne bylo otázkou životního postoje odevzdat pokaždé maximální sportovní výkon.“

 

KARIÉRA V TRYSKOVÉM TEMPU                                                             

Pozoruhodnou postavou je nepochybně Fin Samppa Lajunen – nejen svou mimořádnou sbírkou pěti olympijských medailí a osmi z mistrovství světa, ale také tím, že jeho kariéra se odehrála v období jeho 16 – 24 let. V pěti letech už naběhal přes zimu 500 km, v šestnácti debutoval mezi seniory ve Světovém poháru (skončil 11.!), v sedmnácti v něm vyhrál první dva závody, v osmnácti dobyl na Hrách v Naganu dvě stříbra a ve dvaadvaceti tři olympijská zlata v Salt Lake City. Obrovské sportovní tempo však nevydržel. Lyže pověsil na hřebík ve čtyřiadvaceti letech v březnu 2004 v souvislosti s absolutní ztrátou motivace.

 

MYLNÉ ŽERTYSPECIALISTŮ                                                                                      

Zlí jazykové občas tvrdí, že vyznavači severské kombinace neumějí pořádně skákat, ani běhat. Z omylu je poté vyvedou mnozí závodníci, kteří zejména při národních šampionátech rovnocenně měří síly i se specialisty. Přesvědčivý důkaz podal třeba Němec Ronny Ackermann, čtyřnásobný mistr světa, který v rámci Světového poháru v letech na lyžích doplachtil na mamutím můstku v Planici do úctyhodné vzdálenosti 196,5 metru!

 

TŘI ČESKÉ TITULY

Reprezentanti bývalého Československa se mohou pyšnit třemi tituly mistrů světa v severské kombinaci. První z nich si vybojoval na světovém šampionátu v Janských Lázních v roce 1925 Otakar Německý (1902 – 1967). Rodák z Nového Města na Moravě pocházel z dělnické rodiny a měl deset sourozenců, kteří všichni lyžovali! Byl všestranným běžcem, skokanem i atletem. Druhé zlato na MS přidal i v běhu na 18 km, na dalším šampionátu v roce 1927 v Cortině d´Ampezzo získal v kombinaci stříbro.

Mužem, který Německého v Cortině porazil, byl Rudolf Burkert (1904 – 1985), československý reprezentant německé národnosti. Rodák z Polubného a vyučený sklář dosáhl tohoto úspěchu dva roky poté, co začal se závodním lyžováním. Na olympiádě 1928 ve Sv. Mořici si navíc vyskákal bronz mezi specialisty a tato medaile je historicky první pro Československo ze zimních her.

Z Polubného pocházel také Ladislav Rygl (*1947), jenž zaskočil světovou špičku na MS 1970 ve Vysokých Tatrách. Po skocích na můstku K 70 na Štrbském Plese nemohl trefit pořádně odraz a byl až devátý. V běhu však nasadil strhující tempo, míjel jednoho soupeře za druhým, po 5 km dotáhl vedoucího Rusa Nogovicyna a 3 km před cílem mu unikl. Jeho kariéru předčasně ukončilo zranění zad.

 

 



Partneři

Audi