Recept českých juniorů na úspěch? Kvalitní podmínky, skvělá parta a Tomáš Portyk jako motivátor
Česká mládežnická severská kombinace žije! Ba co víc, je dokonce schopná konkurovat zahraničním soupeřům na vrcholných mezinárodních akcích! Na Zimních olympijských hrách mládeže v Lillehammeru získal Ondřej Pažout bronzovou medaili. Na mistrovství světa juniorů v Rašnově skončil Lukáš Daněk v individuálním závodě na 5 km čtvrtý a stejného umístění dosáhla i štafeta. A nad tím vším ční světový juniorský titul Tomáše Portyka! Že nejde o náhodu, signalizovaly už výsledky českých mladíků na loňském soutěži EYOWF ve Vorarlbersku. Odpověď na otázku, co se skrývá za tak výrazným výkonnostním boomem, zná trenér juniorského týmu Marek Šablatura (na snímku druhý zleva při oslavě Portykovy zlaté medaile).
Především to, že od úseku severské kombinace i Dukly Liberec jsme v této sezoně dostali velký prostor ke kvalitní zahraniční přípravě a startům na mezinárodních závodech. Navíc se v družstvu sešla parta, která si skvěle rozumí, táhne za jeden provaz a má ráda svůj sport. Na můstku i na trati ze sebe kluci dokáží pokaždé dostat úplně všechno a velice dobře se s nimi pracuje. Navíc šlapal skvěle také servis
Přesto se asi takový výsledek nečekal – souhlasíte?
Přiznám se, že jsem tajně doufal. Před mistrovstvím světa juniorů jsem byl optimista, ale raději jsem to nikde neventiloval, aby si o mně nemysleli, že jsem blázenJ Že to však nakonec dopadne až tak dobře, to jsem samozřejmě ani já nečekal. Bylo krásné, jak za námi chodili ostatní zahraniční trenéři a gratulovali nám k výborným výkonům a umístěním.
Jaké byly vlastně vaše prognózy před juniorským šampionátem?
Po výsledcích v Kontinentálním poháru v této sezoně jsem předpokládal, že Ondra Pažout může skončit do 16. místa. Jediný otazník byl, zda zvládne krátce za sebou dvě velké akce – zimní olympiádu v Lillehammeru a juniorský šampionát. Na olympiádu, kde získal bronzovou medaili, jsme ho však nakonec nominovali právě proto, že možná jako jediný to zatím dokáže zvládnout psychicky. V případě Lukáše Daňka jsme v této sezoně zintenzivnili úroveň jeho výkonnosti. V létě na tom byl z kluků snad nejlépe. Škoda, že v závěrečné fázi onemocněl a nemohl absolvovat plnou přípravu – byl by ještě lepší. Museli jsme ho šetřit, a proto před šampionátem neobjížděl Kontinentální poháry.
Po bitvě je každý generál, ale nemrzí vás s odstupem času těsné čtvrté místo štafety, která mohla získat v jiném složení bronz?
Možná si hodně lidí myslí, že to byla promarněná šance, ale tak jednoduchá situace to nebyla. Do značné míry ji zapříčinily zmatky, které v organizaci šampionátu v Rašnově panovaly. Během dne jsme například cestovali čtyřikrát na můstek, a pokaždé, když jsme tam dorazili, tak nám pořadatelé zase řekli, že se závodit nebude. Vrátili jsme se do hotelu, převlékli a za chvíli se vše opakovalo. To bylo psychicky dost ubíjející.
Co se stalo před štafetou?
Honza Vytrval startoval v úterý závodě na 10 km, ale nedokončil ho, protože se mu točila hlava a zkolaboval. Přitom pár minut po doběhu tohoto závodu jsem už musel nahlásit naši sestavu na středeční štafetu! Nikdo nevěděl, jak na tom druhý den Honza bude. Nemohl jsem riskovat, proto jsem nominoval Davida Zemka. Ten sice v samotném závodě nechal na trati všechno, ale třetí pozici proti Finům uhájit nedokázal. Na druhou stranu, kdyby nám někdo před startem řekl, že budeme čtvrtí, asi bychom mu nevěřili.
Jak vnímali ostatní závodníci osobnost Tomáše Portyka – byl pro ně motivátorem a vzorem?
V této sezoně nastala v přípravě týmu velká změna – prakticky všechna soustředění jsme absolvovali společně se seniorským družstvem. Kluci s Tomášem Portykem i dalšími reprezentanty tak velice často trénovali. Tomáš je obrovský talent a výjimečná osobnost. Třeba pro Lukáše Daňka je určitě největším tahounem, ale napodobovat a vyrovnat se mu snaží i ostatní.
Co bude nyní důležité, aby mladí čeští sdruženáři udrželi svou kvalitu i v dalších letech?
Důležité je především to, aby úsek severské kombinace i Dukla Liberec pokračovaly v podpoře tohoto týmu a úspěšného modelu přípravy Víme, že to stojí nemalé finanční prostředky, které v našem sportu nejsou nazbyt, ale kvalitní příprava je základem. Podmínky v České republiky jsou pro trénink dost komplikované – v létě lze skákat pouze na Ještědu, v zimě zase jen v Harrachově – a to jen v případě, že je sníh. Proto jsme neustále na cestách za přípravou do zahraničních středisek.
Kdy by tato talentovaná juniorská generace mohla dozrát v úspěšné seniory?
Každý závodník je poněkud jiný a letošní úroveň je navíc ovlivněná hodně srovnáváním s Tomášem Portykem. Ten však byl výjimečný už jako žák, který prakticky skočil hned do Světového poháru. Pro další závodníky však teď bude lepší, když se budou teď ještě „protloukat“ Kontinentálním pohárem a sbírat zkušenosti.
Jak byste jednotlivé závodníky charakterizoval?
Lukáš Daněk je připravený extrémně fyzicky, Ondra Pažout je možná zase silnější psychicky a Honza Vytrval ještě potřebuje fyzicky vyzrát – nabrat svaly i pár kilogramů. Lukáš s Ondrou jsou schopni umístění na konci první nebo na počátku druhé desítky. Ve skoku problém není, v něm jsou kluci dobří, ale potřebují dozrát v běhu – a to vyžaduje čas.
O víkendu budou vaši svěřenci startovat v závěrečné sérii závodů Světového poháru v Schonachu – je to na základě jejich výkonů v Rašnově?
Kluci už budou pomalu dostávat příležitost také ve Světovém poháru. S trenérem seniorů Vláďou Šmídem jsme se dohodli, že Daněk s Pažoutem se nyní zúčastní závěrečné akce v Schonachu. Mimo jiné i proto, že se tam jedou také družstva. Pomalu se blíží olympiáda v Koreji a my bychom na ní velice rádi postavili štafetu.
Mimochodem – absolvoval jste někdy tak chaotickou soutěž, jakou bylo mistrovství světa juniorů v rumunském Rašnově?
Kdo tenhle šampionát nezažil na vlastní kůži, tak tomu neuvěří! Organizační chaos odnášeli skokani, běžci a asi nejvíc právě sdruženáři. Zoufalá byla především neinformovanost, či spíše zmatečná informovanost.
Můžete ji přiblížit?
Údajně fungoval tam fungoval informační systém přes SMS, ale když jsem ukázal mobil, nebylo v něm nic. Samotní pořadatelé se snažili a makali – třeba můstek naházeli sněhem třikrát a běžecké tratě dvakrát. Jeden den bylo v Rašnově na sluníčku dokonce 28 stupňů Celsia!. Zmatek však vyvolávala neustále se měnící rozhodnutí jury a organizačního výboru – to byl nejslabší článek celé akce. Třeba závod na 10 km se dojížděl za tmy, protože startoval až v 17.30 hodin. Ráno, v den soutěže družstev, nám na můstku řekli, že skákat nebudeme, že přednost mají skokani a že další informace dostaneme v půl 12, Vrátili jsme se do hotelu a už nás telefonicky naháněl skokanský servisman, kde prý jsme, že za půl hodiny začíná závod! Poté, co jsme tam obratem dorazili, jsme pro změnu museli čekat další dvě a půl hodiny, protože tam nebyla jury. Klobouk dolů před našimi kluky, že je nejrůznější zmatky, odklady a překládání závodů ze dne na den nebo z hodiny na hodinu nerozhodily.
Představí se vaši svěřenci na mistrovství ČR 16. března v Harrachově?
Budou tam závodit určitě všichni.
