Novinky

Churavá duše sdruženáře ožívá

Loňská hvězda světového poháru překonala nemoc a nastoupí do zítřejšího závodu sdruženářů na velkém můstku.

Tři skoky na velkém můstku, pak projetí na běžkách. Sklouzl do buňky a jen nevěřícně hlesl: „Dobrý… no, dobrý. Zkusil jsem rychle patnáct minut závodním tempem a šlo to.“ Trenér Luděk Šablatura se pousmál a přihlásil ho do zítřejšího závodu. „Je nadrženej, moc chce,“ říká o něm. Přitom všechno bylo ještě včera jinak.

Měl táhnout český tým v mistrovské bitvě, jenže zůstal v hotelovém pokoji se svým smutkem. Nejlepší český sdruženář Pavel Churavý si ani nepustil televizi. „Nebylo by to pro mě dobrý,“ povzdechl si. „Zdraví je spojený s psychikou.“

Na nočním stolku prášky a medicína, vedle pohozené ještě nedotčené pohledy WM Oslo 2011. Co by na ně psal?

„Mám tady čerstvě sinecod a bioparox, beru toho habaděj. Nemůžu pořádně dejchat, chrčí mi v plicích. Buď viróza nebo astma. Na ležení to není, na sportování taky ne. Mohl bych jít leda do fabriky,“ říká 33letý kombiňák z Dukly Liberec.

Ve čtvrtek, den před startem, zkusil ostřejší rovinky a musel zastavit. „Jak bylo hnusně, mlha a vlhko, Zavřel se mi krk a točila hlava. Věděl, jsem, že to nebude dobrý.“

V závodě na středním můstku zvládl jeden skok – 90 metrů a 40. místo. Do běhu, kde by vyrážel se ztrátou 2:30 minuty už ani nenastoupil. „A stejně jsem se cítil jako kdybych to odjel celý…“

Od té doby se ploužil hotelovými chodbami jako tělo bez duše a myslí na konec nevyvedené sezony. „Ale zabalit se mi to pořád nechce. Jsem přece placenej za nějaký výkony. Snad ještě pomůžu klukům aspoň v družstvech na velkým můstku,“ drží se poslední naděje.

Loni měl životní rok – 5. na olympiádě, stříbrné stupně v Schonachu, celkově pak sedmý v celém světovém poháru.

Jenže v létě měl naražená žebra. Pak si roztrhl ruku o led při pádu na ledovci na Dachsteinu, ukazuje jizvu. Do Nordic Opening v Ruce nenastoupil, pak střídal období nemocí a nových začátků. „Cpal jsem se česnekem i zázvorem a nic mi nezabralo.

„Jen v Lillehammeru jsem odjel závod bez dýchacích potíží,“ vypráví. Tam skončil začátkem prosince šestnáctý, předtím získal jediný bod za 30. místo.

K tomu se přidala ztráta koordinace s přechodem na „ammannovské“ skokanské vázaní navzdory tomu, že podložky ořezal na minimum. „A ty lyže? Taky mi na nájezdu moc nejdou,“ vypočítává příkoří. A v novoročním programu severské kombinace navíc chyběly závody.

Včera zašel do posilovny, dnes se ještě večer pořádně protáhne, aby se mohl uvolněný srovnat do správného skokanského postoje. „Nedostal jsem se do formy a ještě zase onemocním. Chci to zkusit, má bejt hezky a je to přece mistrovství světa.“

Pak zamíří k domovu, aby se vykurýroval a vydal se znovu vstříc nové sezoně. Nic jiného mu ani nezbývá.