Novinky

AD - Cenu fair play pro LYKO:KLUB Prachatice

Ta dvě setkání se Zdeňkem Černohorským - lyžařem z LYKO:KLUBU Prachatice - byla jako noc a den. Místo děje ale bylo stejné - lyžařský areál Hochficht.

Setkání první - 16.2.2011. Pád během závodu, náraz do stromu a po předlouhém, víc než hodinovém čekání, transport vrtulníkem do nemocnice v Linci, zavolat
svižnější české záchranáře nám umožněno nebylo. Lenka Dostálová z LYKO:KLUBU Prachatice, se kterou, stejně jako s Kubou Pruherem i Zdeňkovým tatínkem,
jsme celou tu věčnost záchranářům asistovali, tehdy asi zestárla o nějaký ten rok.
 
Setkání druhé - 18.3.2011. V předvečer krajského přeboru sjezdařů opět na rakouském Hochfichtu, se náhodně setkáváme pod jednou střechou LYKO:KLUBU Prachatice,
kousek od Nové Pece na české straně Smrčiny. Společenství  dětí, rodičů - trenérů, ale taky přátel a kamarádů. Prostě takový spolek, který víc než komfort preferuje společné chvíle. Po výborné večeři, kterou Dostálovci a spol připravili už doma v Prachaticích, vnímám jakýsi cvrkot a ptám se, co se to děje. " No, víš, budeme Zdendovi předávat kombošku."
Nerozumím, jakej Zdenda? Jaká komboška? pořád jsem nechápal,  co se děje." Zdenda při zákroku záchranářů o ni přišel, museli ji rozstříhat. A tak jsme se domluvili a složili se na novou a ta je  támhle v té krabici." Neználkovi trochu spadla brada. Další chvilky nevím jak okomentovat. Zdeněk ani rodiče nic netuší, když Lenkou předaná krabice odhaluje novou kombinézu a Zdeněk si ji na sebe musí obléknout, sedí perfektně. Maminka tu chvíli oplakala, ale nebyla sama, komu se v ten okamžik leskly oči. Jsou momenty, které nevymyslíte ani nenaprogramujete, prostě se stanou. Takové jsou potom asi nejsilnější.
Tenhle, byť jsem byl účasten náhodně, jsem si nechtěl nechat jen sám pro sebe. Taky chci vzkázat Lence a Vaškovi Dostálovým a celé té partě pod značkou LYKO:KLUB Prachatice, že jsem rád, že jsem u toho mohl být, byť jen jako divák. A že až se bude udělovat příští cena fair play, tak že vím, komu dám svůj hlas.
 
Vojta Vít