Tour de Ski je nerovný souboj s časem. Ale je to příjemná hektika, říká o slavném běžeckém seriálu servisman Zahula

Tour de Ski je nerovný souboj s časem. Ale je to příjemná hektika, říká o slavném běžeckém seriálu servisman Zahula

19 min 42 s

Pohled do zákulisí jednoho z nejprestižnějších závodů v běhu na lyžích prostřednictvím českého servisu.


Je mu čerstvých čtyřiadvacet, přesto už stál u mnoha velkých úspěchů českého běžeckého lyžování. I přes svůj nízký věk patří Vítek Zahula ve svém oboru do absolutní špičky, před loňskou sezónou se stal dvorním servismanem Lukáše Bauera. „Byl jsem překvapený, když mě Lukáš oslovil, ona je to docela velká zodpovědnost, ale taková nabídka se asi neodmítá. Kdybych věděl, že nebudu schopný to zvládnout, tak bych to nebral. Já ale věděl, že to půjde a že do toho chci jít,“ vzpomíná na začátek spolupráce s trojnásobným olympijským medailistou. Nyní se jejich cesty na krátký čas rozdělily. Zatímco nejlepší český závodník se připravuje na únorové mistrovství světa ve Falunu, jeho servisman odcestoval s dalšími reprezentanty na tradiční běžecký svátek s názvem Tour de Ski. „Vrátím se ale dřív, abych měl čas Lukášovi vše vytestovat a připravit na Jizerskou padesátku,“ ujišťuje Zahula.

 

Coby servisman se slavné Tour de Ski účastníte už potřetí. Čím je specifická?

 

Pro nás jako pro servis hlavně těmi velmi častými přejezdy, kde máme strašně málo času na vybalení kompletního vybavení, zařízení buňky a testování směrem k závodu. Je to boj s časem nejen na místě, ale taky za volantem aut. Letos je tým oslaben o zkušeného Vítka Fouska, který nás ale na některých vybraných závodech ještě doplní. Taky nám jede míň závodníků, takže máme o něco víc času se každému osobně věnovat. Letošní Tour de Ski mění místo prvních závodů, z německého Oberhofu se vše přesouvá do Oberstdorfu. Oberhof měl za poslední roky velmi špatné sněhové podmínky. Kvůli tomu nám pořadatelé krátili časy na testování a pro nás to pak byl o to větší fofr. Doufejme, že nám tahle změna nějaký čas přidá a první závody nebudou tak hektické jako loni.

 

Jak na Tour vypadá váš typický den?

 

Jak už jsem říkal, velice hekticky. Pokud je to navíc přejezdový den, je to ještě divočejší. Vždycky musíme být na místě jako první. Takže zatímco závodníci se jedou po příjezdu ubytovat, my se jen převlíknem a jedeme na závodiště zajistit buňky. Vyskládáme všechny lyže a veškeré servisní vybavení na tu danou podmínku a daný styl, který se na závodech pojede, aby druhý den závodníci přišli k už připraveným lyžím. Je ještě otázka, jestli se na místo přijíždí večer nebo ráno. Pokud je to ráno, už z buňky do večera nevylezem. Většinou se ale přijíždí večer, takže to tam vyložíme, zamkneme a ráno po snídani nastupujeme.

 

Jak dlouho vám takové vybalení buňky trvá?

 

Tým je už sehraný, takže do dvou hodin to máme určitě všechno vyložené a máme stržené tréninkové lyže.

 

Vraťme se k podobě toho typického dne..

 

Pak už se to se dnem, kdy se jen závodí, moc neliší. Vybereme a připravíme závodníkům lyže a jdeme je s nimi ještě zkoušet. Dokud nám závodník neřekne, že na tomhle může startovat, musíme mu být k dispozici a případně domazávat, nebo s tím dělat jiné věci, dokud tam není plná spokojenost. Jakmile závodníci řeknou, že na tomhle pojedou, my hned vyrážíme na trať, kde máme svoje úkoly. Většinou podáváme hole, občerstvujeme, měříme mezičasy a hlásíme se do vysílačky, abychom všichni věděli, jak ten závod vypadá. No a když se skončí, všichni odjedou a my tam zase zůstáváme. Musíme to smýt a znovu přeparafínovat. Pořád dokola (úsměv).

 

Výběr a přípravu lyží jste shrnul do jedné věty, tak jednoduché to ale určitě není..

 

Nechtěl jsem se pouštět do hloubky (smích). Prvním naším úkolem je zjistit tu podmínku, na které se pojede. Takže měříme, kolik stupňů má vzduch a kolik sníh a jaká je vlhkost vzduchu. Podle toho vytaháme závodníkům lyže nejen na danou podmínku, ale samozřejmě i na styl a strhneme je do závodního testu. Na převoz máme všechny lyže ve stejném parafínu, takže je ještě vykartáčujeme, aby tam žádný nezůstal. Pokud strukturujeme ručně, ještě většinou oživíme ty struktury. Ruční strukturovače používáme většinou na teplejší podmínky a vlhčí sněhy. Pak následuje strhnutí ještě našich testových lyží, které máme klasické i skejtové. Na těch už pak testujeme všechny závodní vosky, prášky, zkrátka všechno, co pak přijde na vybranou závodní lyži.

 

Kolik lyží do závodního testu vybíráte?

 

Když je testování omezené jako třeba loni v Oberhofu, kde byly špatné sněhové podmínky a šílené počasí, snažíme se u každého závodníka vybrat maximálně čtyři páry. Hlavně to musí být sudé číslo, abychom ty lyže mohli porovnávat mezi sebou, v lichém počtu se to pak špatně vyřazuje. Když jsou ale podmínky, máme hodně času a třeba jsme ještě některé nové lyže během té zimy nevytestovali, bereme párů víc. Záleží i na tom, kolik který závodník těch lyží má.

 

Mluví závodníci do výběru a přípravy lyží?

 

Jsou závodníci, kteří se do toho zapojují, většina to ale nechává plně na servisu. Pokud má závodník vlastního servismana, je pochopitelné, že to nechá na něm. Ale ti, co ho nemají, si samozřejmě svoje lyže hlídají a vše konzultují.

 

Jak potom vypadá samotné testování?

 

Na závodním kole bývají pro tento účel přesně určená místa. Většinou se dá testovat na celé trati, ale my se snažíme najít podmínku, která je na trati zastoupená nejvíc a na tom místě pak uděláme i nejvíc práce z celého testování. S páry, u kterých jsme rozhodnutí, že je můžeme nasadit do závodu, už pak samozřejmě jezdíme po celém kole, abychom si ověřili, že ten vosk funguje opravdu všude a ne jen na jednom místě. Na klasických lyžích se na celém kole jezdí od začátku.

 

To musí zabrat spoustu času. Vy ho přitom moc nemáte..

 

Proto už to musíme mít všechno připravené, abychom jen přišli s hotovými lyžemi a ty zkoušeli. Pak už je pro nás jedinou prací to, že si od závodníků vezmeme ten nejlepší pár a dáme na něj to nejlepší z testovacích lyží. Takže když přijdeme před závodem na test, musíme už na těch našich lyžích mít opravdu všechno připravené a čekáme akorát na tu jednu finální mázu.

 

Každý závodník má navíc svá specifika. Používáte nějaké taháky, jak si je všechna pamatovat?

 

U nás těch závodníků není zase tolik a většinou je to ještě tak, že každý servisaman se stará o určitého člověka a pak za namazání těch jeho lyží zodpovídá. Vybere se to dohromady, ale potom už tu lyži maže jeden člověk, aby byla pod stejnou rukou. Servisman má taky za úkol na výběru těch lyží se závodníkem spolupracovat. Pokud jde o klasiku, tam máme samozřejmě ty lyže všechny změřené a víme, kolik zhruba vrstev se na ně dá dát, takže to určujeme už podle parametrů té lyže. Záleží i na pocitu závodníka, který na těch lyžích už někdy jezdil, takže tohle má vyzkoušené. A my taky.

 

Po olympijské zimě zůstáváte dvorním servismanem Lukáše Bauera i v sezóně, kde půjde o titul mistra světa. Shodli jste se na pokračování hned na jaře?

 

Ano, oba jsme měli zájem jet takhle dál. Přibral jsem k přípravě lyží nového pomocníka   stroj SkiSelector. Je to mašina, která mi na setinu milimetru přesně změří průběh celé křivky lyže. To mi pomůže vědět, kam přesně mám vosk mazat, na jakou podmínku je daná lyže vhodná a kterou mám raději nechat v továrně. Usnadňuje mi to i výběr struktur, kdy už na začátku vím, na jaký sníh se lyže hodí. Taky pokračujeme ve výběru lyží už přes léto, hlavně v německém Oberhofu. Firma Fischer nám vychází hodně vstříc, máme téměř neomezený přístup k výběru lyží. Některé páry konzultujeme přímo s jejich dvorním konstruktérem.

 

Jak se vyrovnáváte s tím, když závodníci dávají špatný výsledek za vinu servisu? Řeknou vám to do očí?

 

Tak když je to hodně špatné, tak nám to do očí samozřejmě řeknou (smích). Je ale i na našem posouzení, jestli to opravdu bylo tak zlé. Ale když to špatně je, tak nemáme úkol tvrdit do poslední chvíle, že to tak není. Pokud o chybě víme, tak ji přiznáme.

 

Zatímco závodníci sedí v letadle, vy všude jezdíte autem. První přijíždíte, poslední odjíždíte, neštve vás to někdy?

 

Je pravda, že už jsme takoví poloviční řidiči (smích). Myslím, že dokud není rodina, tak to docela jde. Když jsou pak závazky vůči rodině, tak je určitě těžší to skloubit. Je to náročná práce, v případě Tour de Ski je toho stresu dvojnásobek. Ale vnímám to jako příjemnou hektiku. Rozhodně se v životě nenudím.

 

 

ŠS

 



Pomoc Ukrajině