Martin Jakš: Podzim musím přežít. Pak se uvidí

Martin Jakš: Podzim musím přežít. Pak se uvidí

07.09.2017

Reprezentant v běhu na lyžích Martin Jakš se před olympijskou sezónou stal nejzkušenějším členem českého týmu, změnil trenéra, upravil techniku a věří, že když ve zdraví zvládne podzimní přípravu, přijde i vytoužený úspěch.

Po ukončení reprezentační kariéry vašeho dlouholetého parťáka Lukáše Bauera jste nyní nejzkušenějším členem poměrně mladé reprezentace. Jak jste tuto roli přijal?

Musím přiznat, že je plno momentů, kdy si na Lukáše vzpomenu. Vstoupil jsem do reprezentace jako benjamínek a jakmile odešli starší kluci a Lukáš tam zůstal sám ve skupině mladších kluků, často jsme se spolu bavili o tom, jak to vnímá. Teď mám mezi klukama podobné pocity a na toho Lukáše si vždy vzpomenu. Nevnímám rozdíl, že bych byl o tolik starší, když se na ně podívám. Ale pak si řeknu ty jo, deset let, to už je docela dost. Postupem času, když si člověk založí rodinu a místo toho, aby byl s nimi, jede na soustředění, snaží se ten trénink využít maximálně. Už to nejsou ta mladická léta, kdy jsou na kempu samé srandičky a všechno je uvolněné.

Je pravděpodobné, že na vás bude vyvíjen velký tlak ze strany veřejnosti a médií jako na osobu, od které se bude na poli běžeckého lyžování očekávat nejvíce. Umíte se vyrovnat s takovým typem psychického vypětí?

Nemyslím si, že by ten tlak měl být velký. V mém případě to bude spíš o tom, že bych překvapil, když bych se pohyboval v desítce nebo výše. Veřejnost od nás tolik neočekává, obzvlášť když všichni mluví o úpadku běžeckého lyžování. Chceme rozjet sezónu od začátku dobře, a když by se to podařilo, ten nápor bude směrem k olympiádě určitě narůstat. Myslím si, že co se týče médií, tak budou pod tlakem jiní sportovci a my to zrovna nebudeme.

Jaký vliv má na vaši výkonnost trénink ve skupině?

Jsem si jistý, že skupina je k tréninku důležitá a může to pomoct nejen mě, ale i ostatním klukům. Předminulý rok jsem trénoval s Poláky a to byla skupina, která byla podobná té, co máme teď. Byl tam třeba Maciej Starega, který je výborný sprinter. Tady se mezi kluky také vždycky najde někdo, kdo mě v nějaké disciplíně potrápí.

Na společných soustředěních spolu trávíte hodně času. Jaká je v týmu parta?

Parta je opravdu dobrá, jsou to mladý kluci, kteří se znají. Vždy je to tak, že každý je nějaký, ale my si pokaždé vyhovíme a nejsou problémy, je to fajn.

Pro vás to musí být změna, poslední rok jste trénoval individuálně a teď s reprezentací jezdíte na všechna společná soustředění…

Minulý rok se to sešlo tak, že jsem trénoval hodně sám. Mám rodinu a dvě děti a měl jsem možnost být více s nimi. Trénink zahrnoval trošku menší objem a těžké tréninky měly být v podobě závodů jak běžeckých, cyklistických tak i na kolečkových lyžích. Pak se ale vše sesypalo kvůli zdraví, konkrétně problémům s kolenem, takže k tomu úplně nedošlo. Mrzí mě, že jsem si to pořádně nevyzkoušel.

Dlouho jste spolupracoval s trenérem Miroslavem Petráskem, trvá vaše spolupráce i nadále, nebo došlo po příchodu nového šéftrenéra reprezentace Fina Ilkky Jarvy ke změně?

Teď jsem vedený čistě pod Ilkkou, který mi píše veškeré plány. S Mírou po všech těch letech máme kamarádský vztah, jsme v kontaktu a pravidelně si voláme. Zajímá ho, co dělám, jak to na mě působí a jaké z toho mám pocity. A já se s ním o tom také rád pobavím a poslechnu si, co si o tom myslí. Není to ale tak, že by mi do tréninku mluvil a říkal tohle je špatně, tohle bys měl změnit. Dělám to, co řekne Ilkka, snažím se plnit vizi, se kterou přišel a udělat změnu, kterou jsem plánoval již dříve.

Přinesl do vašeho tréninku výrazné změny? Jak se liší finská metodika od té české?

Přinesl změny v podobě vyššího objemu, více se zaměřuje na tréninky v maximální rychlosti. Má také jiný pohled na správné provedení techniky. U mě řešíme především zapojení horní části těla a paží, protože jsem vždy jezdil hodně nohama. Podle Ilkky horní část těla a paže udávají tempo, a tak se snažíme dojít k tomu, aby převzaly tu dominantní roli.

Může finský šéftrenér českému běžeckému lyžování pomoci zpět na vrchol?

Věřím, že může. Osoba trenéra je velmi důležitá. Když se objevily první indicie, že by měl přijít zahraniční trenér, tak jsem si říkal super, přijde nějaká osobnost a povede to. Pak se to postupně měnilo, mluvilo se o nějakém supervisorovi, který by měl vytvářet plán, a měli by to vést v podstatě mladí kluci trenéři. Z toho jsem byl nesvůj, nevěděl jsem, co od toho čekat. Po prvním soustředění jsem ale věděl, že Ilkka, který do toho vstoupil, přišel s něčím novým. Má svůj styl trénování a přirozenou autoritu jak ve vztahu k závodníkům, tak v jednání se svazem (běžeckého lyžování). Je schopný, snaží se dosáhnout toho s čím přišel, někam to posunout. Jsem rád, že to tak dopadlo, už na soustředění v Ramsau jsem z toho měl dobrý pocit a říkal si, že to je přesně ta změna, kterou bych ještě rád zkusil. I když z toho mám teď dobré pocity, důležité pak budou výsledky v zimě.

Často vás trápily různé zdravotní problémy. Jak jste na tom po zdravotní stránce před blížící se olympiádou?

Zdraví zatím drží. Dřív jsem míval problémy hlavně na podzim, kdy se zhorší počasí, v tréninku se přitvrdí, jde se do těžších a rychlejších tréninků, tělo je více namáhané. Pro mě je teď důležité se dobře připravit a podzim přežít. I v tomto ohledu má Ilkka svůj názor a nutí nás si hlídat dostatečný příjem potravy. Říkal, že když porovná to, co sníme my a to, co sní finský mančaft, tak je naše množství podstatně menší. Je pravděpodobné, že tím, že mám menší procento podkožního tuku, mohu být náchylnější k nemocem. Snažím se tak i v tomto ohledu být ke svému tělu trošku poctivější.

Jaká máte očekávání do olympijských her? Stanovil jste si mety, kterých chcete dosáhnout?

Očekávání mám vysoká, je to olympijská sezóna a já tam jdu s tím, že chci uspět a snažím se trénovat tak, aby se to podařilo. Rád bych si vylepšil svůj individuální výsledek na velké akci, který jsem si v Lahti posunul na 14. místo. Cílem je vybojovat desítku, což bude nesmírně těžké.

Je možné, že by tyto olympijské hry mohly být vaše poslední?

Tahle varianta je asi nejpravděpodobnější. Do další olympiády bych nevydržel. Ani ta Asie mě moc neláká. Korea mi přijde natolik zajímavá, že bych se na to místo rád podíval a tím, že je tam olympiáda, se z toho stal můj hlavní cíl. Ale další čtyři roky, to už asi ne. 

KK

Fotogalerie


Generální partner

cpp

Hlavní partner

Partneři